• Výdaje na zdravotnictví v ČR dlouhodobě výrazně zaostávají za většinou vyspělých zemí, a to jak v absolutních částkách, tak při vyjádření podílem na HDP. Do zdravotnictví u nás jde necelých 7 % HDP, průměr EU je 9,9 %, průměr zemí OECD 9 %. Pokud v ČR v dohledné době nezačně do zdravotnictví prostředky na úrovni 9 % HDP vydávat, je současná úroveň péče neudržitelná. Zdravotnictví bude postupně dále kolabovat, což bude mít přímý negativní dopad na pacienty.

• 9 % HDP pro zdravotnictví v ČR umožní:

1.    Zachovat současnou síť nemocnic, obnovit provoz uzavřených oddělení, omezit přetěžování personálu, v nemocnicích zlepšovat pracovní podmínky, pracovní prostředí a vybavení.

2.    Zabránit finančnímu a personálnímu kolapsu domácí péče o pacienty, zajistit její rozvoj.

3.    Poskytovat potřebnou zdravotní péči klientům sociálních služeb v místě jejich pobytu, místo aby se plýtvalo využíváním záchranky a nemocnic kvůli banalitám.

4.    Zvýšit platy a mzdy zaměstnancům, získávat je zpět do zdravotnictví a zvýšit jejich počet.

5.    Omezit množství přesčasové práce a porušování zákoníku práce v nemocnicích.

6.    Zlepšit postgraduální vzdělávání lékařů, a tím i atraktivitu zaměstnání v ČR.

7.     Zlepšovat kvalitu péče, přestat z nemocnic propouštět nedoléčené pacienty.

8.     V případě potřeby rychlé pomoci mít k dispozici záchranku i potřebné lůžko v nemocnici.

9.     Běžnou péči zajistit v blízké nemocnici a zachovat kontakt s rodinou motivující k uzdravení.

• Ministerstvo zdravotnictví musí stanovit úhrady pro rok 2020 tak, aby nemocnice a další poskytovatelé zdravotní péče měli po celý příští rok zajištěný základní provoz.

• Dlouhodobé podfinancování českého zdravotnictví vede k mezování péče pro pacienty. Pojišťovny neproplácejí nemocnicím poskytnuté úkony a nemocnice se dostávají do ekonomických a personálních problémů

• O vážnosti situace svědčí už současný stav – z nemocnic se propouštějí nedoléčení pacienti, čekárny u lékařů i v nemocnicích jsou nabité, prodlužují se čekací doby i na životně nezbytná vyšetření a zákroky, zavírají se oddělení nemocnic kvůli chybějícímu personálu, ruší se nemocnice, pojišťovny neplatí za péči poskytnutou v domácím prostředí a pobytových zařízeních sociální péče, další a další zdravotníci odcházejí z nemocnic kvůli dlouhodobému přetěžování a neúnosným pracovním podmínkám.

• Nemocnice zrušily již přes 45 000 akutních lůžek z původních cca 89 tisíc. Tj. více než polovinu. V současné době tak připadají na 1000 obyvatel pouhá 4 lůžka.

• Roste počet míst, kde záchranná služba není schopná dodržet limit 20 minut pro dojezd.

• V současné době chybí 3500 lékařů, 5500 sester a další tisícovky zdravotnického personálu. Současní zaměstnanci ze zdravotnictví ve velkém odcházejí kvůli neúnosným pracovním podmínkám.

• Lékaři i sestry odpracují měsíčně i přes 300 hodin.

• V nemocnicích se masivně porušuje zákoník práce a falšují výkazy.

• O alarmujícím stavu v této oblasti svědčí počty neuspokojených žádostí o umístění ve vybraných zařízeních sociálních služeb:

o   Domovy důchodců: 61 013

o   Domovy se zvláštním režimem (pro osoby se sníženou soběstačností, např. Alzheimer apod.): 22 348

o   Domovy pro osoby se zdravotním postižením: 2 716

o   Azylové domy: 6 061

• Domácí zdravotní péči dlouhodobě chybí třetina prostředků pro její zdravé fungování. Jedná se o velmi malou částku (0,3 % ročního rozpočtu veřejného zdravotnictví), ale s obrovským celospolečenským dopadem. Pro přežití nekomerčních poskytovatelů domácí zdravotní péče jsou však tyto peníze naprosto zásadní.

• Každý má právo čerpat bezplatně zdravotní péči, i když se rozhodne stonat nebo zemřít doma. Stát je povinen vytvořit podmínky, které to umožňují, jenomže v tom dlouhodobě selhává.

• V případě zániku domácí zdravotní péče by se pacienti domácí péče museli přesunout do nemocnic. Stát by za ně musel vynaložit mnohonásobně více prostředků, než vyžaduje domácí péče. Podstatné přitom je, že pacienti, kteří chtěli zůstat doma, budou nuceni jít do nemocnice.