Domácí péče je v krizi. Bez peněz a reformy se pacienti péče nedočkají

Napříště už možná vaší babičce či tatínkovi nebude mít kdo udělat převaz. Odliv sester z domácí péče je totiž enormní. Na vině je neférové přerozdělování peněz v rámci systému veřejného zdravotního pojištění, zejména odměn za práci zdravotníků.

Domácí ošetřovatelská péče pomáhá pacientům, nejčastěji seniorům, kteří trpí chronickou nemocí anebo se zotavují po nemoci či úraze a léčí se ve svém domácím prostředí. S odbornými úkony jim pomáhají právě zdravotní sestry. Je přitom prokázáno, že pobyt doma – namísto v nemocnici – má na pacienty pozitivní vliv a navíc: terénní péče je levnější než lůžková.

Jenže navzdory všem svým výhodám se domácí péče ocitla na prahu krize, která může mít zásadní dopad na pacienty. Realitou je vážné ohrožení několika ošetřovatelských služeb, zavírání poboček a špatná situace celého systému domácí péče. To vše kvůli nedostatečnému systému financování, jehož důsledkem je i personální krize. Vůle ke změně financování a celkové nezbytné reformě péče je ale mezi politiky malá.

Demografický vývoj společnosti je přitom nezvratný: do roku 2035 budou senioři nejpočetnější skupinou obyvatelstva v České republice. Domácí péče proto potřebuje odpovídající financování, reformu a podporu, jinak se o seniory nebude mít kdo starat.

Ministr zdravotnictví Adam Vojtěch přitom celou problematiku zlehčuje a tvrdí, že roste počet poskytovatelů domácí péče i sester, a na výzvy Charity ČR, jednoho z největších poskytovatelů této péče, k řešení této situace reaguje posměšně (třeba v rozhovoru na DVTV z 31. srpna: http://bit.ly/2miBr6c).

Neexistuje přitom jediný provozovatel této služby, který by se v současné době dokázal spolehnout na systém státního přerozdělování financí a nemusel přitom dotovat provoz domácí péče z jiné činnosti. Mnohým poskytovatelům tak dojdou peníze nebo trpělivost – sestry pak dávají výpovědi, protože nechtějí pracovat za neadekvátní ohodnocení a provozovatelé musí pobočky zavírat nebo omezovat provoz. Na takový stav pak doplácí všichni: pacienti a jejich rodiny, sestry i provozovatelé.

 „Dnes je domácí péče na kolenou,“ říká Lukáš Knapp, ředitel domácí péče Sestřička.cz, která spravuje síť 15 poboček poskytujících domácí péči po celé České republice. „Přitom počet seniorů stoupá, je třeba se o tyto lidi důstojně postarat, a navíc je to i z ekonomického hlediska daleko efektivnější než kdyby byli v nemocnici,“ dodává.

 

Úhrady neodpovídají realitě

Zdravotní pojišťovny dnes hradí v ideálním případě 340 Kč za jednu hodinu celkové práce agentury zajištující domácí péči v terénu. Tato práce a částka zahrnuje samotné výkony, zapisování do dokumentace, obeznámení se se stavem, ale třeba i zákonnou dovolenou. Z této částky jde dle zákona 160 Kč na osobní náklady, ze kterých je složená osobní mzda, která u zdravotní sestry tvoří při splnění plného pracovního fondu v hrubé podobě částku 25 000 Kč.

„Za takovou částku sestry samozřejmě pracovat nechtějí. Přitom ostatním oborům zdravotní péče stoupá úhradový mechanismus rychleji neboli dostávají od pojišťoven úhrady, které lépe odpovídají náročnosti práce. Nabídka je dokonce nekonkurenceschopná i vůči méně kvalifikovaným nabídkám mimo obor zdravotnictví. Sestry tak odcházejí z domácí péče do jiných oborů anebo opouští zdravotnictví úplně a hrozí, že se o pacienty nebude mít kdo starat,“ vysvětluje Lukáš Knapp.

Domácí péče navíc potřebuje celkovou reformu. Trendem v zahraničí je například zapojení tzv. neformálních pečujících, kteří se na péči podílejí. Česká vláda však tyto trendy ignoruje a význam tak důležitého pilíře zdravotní péče podceňuje.

 

Od Chebu do Beskyd – krize domácí péče napříč Českou republikou

Nejcitlivěji na nefunkční systém doplácejí v regionech, především v pohraničí, kde je často velmi obtížné sehnat sestru. „Například v Chebu jsme převzali agenturu domácí péče, která fungovala od roku 1993. Za pět let se nám podařilo získat pouze jednu sestru na pouhý poloviční úvazek. Navíc její plat musíme dotovat z jiné činnosti vzhledem k několikanásobně vyšší nabídce odměn u německých kolegů,“ vysvětluje Lukáš Knapp.

Právě možnosti práce za hranicemi jsou velkým finančním lákadlem, které má za následek odliv zdravotního personálu. Navíc obrovské personální problémy chebské nemocnice způsobují, že často nejsou ani lékaři, kteří by péči předepsali. Kolísání objemu péče je tak další komplikací, kvůli níž je péče často ztrátová a zajištění domácí péče je tak v regionu vážně ohroženo.

Další smutný příklad je z druhé strany republiky – z Čeladné v Beskydech. Zde agentura poskytující domácí péči zcela zanikla. Všeobecná zdravotní pojišťovna agentuře nejprve neprodloužila smlouvu. Agentura tak fungovala jen s platnými smlouvami ostatních pojišťoven a péči poskytovala pojištěncům VZP zadarmo.

„Po dobu necelých tří let provozu této pobočky se nám nepodařilo najít žádný personál, který by byl ochoten nastoupit a nahradit stávající sestru v důchodu. V okolí je přitom několik větších měst, ze kterých by teoreticky mohla sestra dojíždět. Nikoho ale práce kvůli nízkému platu nemotivuje. Tím pádem jsou pro nás další investice v dané lokalitě jen dalším dotováním nákladů státu. Domácí péče zde tak bohužel zanikla,“ říká Knapp.

Desítky lidí jsou tak odkázáni na klasickou nemocniční síť. Buď dojíždějí, nebo jsou hospitalizováni, nebo zdravotní pojišťovny budou muset lokalitu nasmlouvat jiným agenturám v širším okolí, které se ale také potýkají se stejnými problémy. V případě zániku pobočky ale dochází i ke zpřetrhání mezilidských vazeb a osobních kontaktů, na kterých je domácí péče postavena.

 

Prostředí pro klientelismus

V rámci České republiky funguje okolo 300 agentur domácí péče a podle Lukáše Knappa se všechny potýkají se stejnými problémy – nízké platy, personální problémy a uzavírání resp. omezování provozoven. Agentury, které deklarují opak, jsou v lepším případě napojené na další financování v podobě dotací, nebo fungují díky provázanosti dotovaných sociálních služeb. V horším případě okrádají stát na nadměrném nepoměru indikované a skutečně vykonané péče nebo dokonce vykonané péče neodborným, resp. nekvalifikovaným personálem.

Kontrolní mechanismy jsou bohužel nedostatečné a častokrát založené na subjektivním názoru revizních pracovníků a tím se přímo nabízí prostor ke klientelismu. „Náš společný dokument s odbornými zástupci z České asociace sester s návrhem na reformu domácí péče, který by této problémy do velké míry vyřešil a zavedl by kvalitativní ukazatele a měřitelnost péče v odbornosti domácí péče, se nepotkal s porozuměním jak ze strany zdravotních pojišťoven, tak i u některých samotných poskytovatelů, kterým tento nepříznivý stav v domácí péče z jakéhokoli důvodu vyhovuje,“ popisuje Lukáš Knapp a dodává: „Proto podporujeme zástupce segmentu domácí péče společně s Charitou ČR, které se dlouhodobě snaží na tyto problémy upozorňovat i s konkrétními návrhy řešení.“

Výhledy do budoucnosti jsou nejisté i kvůli současnému vyjednávání s ministrem zdravotnictví o podobě úhradové vyhlášky na příští období. Domácí péče tak stojí na klíčové křižovatce a teď závisí na politicích i zdravotních pojišťovnách, zda pochopí, že bez kvalitní domácí péče je a bude péče o seniory neudržitelná.